Jdi na obsah Jdi na menu

Branky Body Vteřiny

15. 6. 2014

 

Ráda se vracím domů. A skoro stejnou měrou se dojímám při loučení se s jiným městem, s jinými lidmi, s jiným vnitřním rozpoložením. Totiž – každé prostředí na mě má určitý vliv – hlavní město třeba takový, že ačkoliv nikam nepospíchám, takřka běžím (nechtěně jsem tak podlehla „syndromu Pražanů“, jak tomu s Rolničkou říkáme a pokaždé se tomu smějeme – tím už i samy sobě), při procházkou malebnými uličkami nasávám jedinečnou atmosféru a snadno si dokážu představit středověk, život bez notebooku i sebe coby vysokoškolačku.

Doposud nemohu uvěřit tomu, že maturita i přijímačky jsou již passé. Když si vzpomenu, jak strašně jsem se bála… Konečně chápu, víc a víc, kterak ten strach z neznámého je opravdu zbytečný, poněvadž člověk mnohdy beztak nemá vlastně na vybranou – musí jít. Může si prakticky zvolit jen přístup, jakým se k cíli vydá. Při ohlédnutí se v čase dozadu jsem šťastná, že jsem přijímačky vzala jako výzvu. Rozhodla jsem se, že do toho dám prostě všechno, zkrátka to nejlepší. Zjistila jsem například, kterak na studium žurnalistiky zatím nemám, čímž se nepodceňuji ani nezahrabávám, třebaže mě zprvu mých 51 bodů velmi mrzelo, to beze všeho přiznávám, neboť úspěšnou hranicí bylo bodů 60 (chybělo pár bodíků, avšak kdy ne), ovšem v téhle chvíli ničeho nelituji, ba dokonce věřím, kterak takto mám správný směr. Navíc mě potěšilo náhodné setkání s děkankou, které jsem se ptala na trasu do Jinonic, dále Václav Moravec, a to nesl testy, rudá Monika, s níž jsem se seznámila větou: „Já ti asi moc nepomůžu, páč píšu ájinu,“ a v neposlední řadě mi byla potěšením nová, první zkušenost. Přijímačky – branky do budov pražských fakult, body za (ne)vědomosti, vteřiny naplněné čekáním na rozpálených chodbách a okusováním si nehtů (dobře – byla jsem mírně nervózní, zároveň jsem ale měla hlad – netušila jsem, kterak se sekundy takovou rychlostí přemění v hodiny).

Kromě Jinonic jsem taky vystupovala ve stanici Karlovo náměstí a Staroměstská.  Po písemkách na francouzštinu jsem si ihned hledala „au pair“ pobyt v Belgii a rozhodla jsem se, že se budu učit vlámsky, abych rozuměla dětem, které tam budu hlídat, po testech ze ZSV jsem přemýšlela, kam půjdu na oběd (promiň, zdravý životní style, zvítězila značka McDonald´s a jako dezert McFlurry s Rolničkou), po ústním pohovoru na obor Pedagogika jsem hledala nejvhodnější místo pro zaradování se (dostala jsem, neskromně to napíšu, plný počet bodů, přičemž se mi pořádně ulevilo, jelikož tyhle body se přičítají k nepříliš vydařené francouzštině), protože Martina získala ohodnocení horší než já a mně bylo trapné si vyskočit, a proto jsem ji doprovodila k tramvaji a teprve za rohem nejbližší budovy jsem radostně posunkovala, výsknula si a okamžitě volala mamce, taťkovi i Rolničce, že to se mnou nakonec snad nebude tak zlé. (Tedy jak věřím, byť spíše stále doufám…)

Praha je velkolepé město. Působí na mě honosně, přitom nabízí úkryt tolika rozmanitým lidem. O mém orientačním smyslu raději psát nebudu, ale zkrátka – právě díky němu jsem viděla, cítila a pozorovala tu úžasnou rozdílnost – v každé stavbě, v každém koutě, v každé osobě. V metru jsem například potkala Terminátora (nevím, proč jsem se ho nebála), fotila jsem tolik turistů, slyšela jsem slepce hrát na housle tak krásně, že mi nevadilo ani to únavné vedro. Na Kampě mi bylo patrně nejlépe. Ve stínu stromu, u břehu Vltavy, s výhledem na Karlův most. Dlouho jsme si s Rolničkou povídaly. Po náročných dnech přišel TEN jedinečný okamžik. Po pocitech strachu, radosti, zklamání, euforie, zlosti či nadšení jsem v sobě opět našla klid. Náhle se mi začalo zpětně vybavovat to všechno zažité – branky, body, vteřiny – ulice, stavby, lidi – pokoj, rozhovor, táta. Na negativní myšlenku nebo vzpomínku mi prostě nezbylo místo. Dost možná proto, že toho dobrého byla spousta.

Ráda se vracím domů. A skoro stejnou měrou se dojímám při loučení se s jiným městem, s jinými lidmi, s jiným vnitřním rozpoložením. Totiž – každé prostředí na mě má určitý vliv – doma je doma.

 

„Noe však svoje úsilí nevzdal…“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA