Jdi na obsah Jdi na menu

Láska, láska, ale co rybenka?

2. 2. 2017

 

unorova-krajina.jpg

 

A tak nám začal únor.

Z nebe dolů spadl nový sníh, rybníky jsou v celé své šířce pokryté ledem, svátek má Nela a Hromnice a nabízí se plno dalších důvodů, proč by se mohlo oslavovat.

Mně se k dnešnímu dni podařilo splnit všechny předměty z oboru Pedagogika, takže mám radost jako blázen, že si půlrokem ve Francii tolik nezkomplikuji studium, leč na výsledky z Francie s jistým napětím stále čekám, ovšem cosi mi říká, kterak i tohle k té komplexní zkoušce tak nějak patří – mám být trpělivá. A tedy budu.

Jó, únor začal prostě pěkně.

Co se pocitů týká, stačil na mě udělat skutečně velice pozitivní dojem.

Dobře, ta škola je jedna věc, jenže pak je tu ještě ta druhá věc (nebo spíš ta „první“?).

Lidi.

Lidi, jak já jsem vám už potřebovala zase uvidět až do samého jádra věci!

Přesněji řečeno – do jader lidí. Jakoby.

Upřímně, poslední dobou jsem již dost silně koketovala s myšlenkou, že lidé jsou ve své podstatě zlí, a co je horší – tento argument jsem si častěji a častěji potvrzovala ve střetu s každodenní realitou, leč… ono to tak zcela zlé jistě není, jak už vím, a ještě se dovedem´smát. Kdekdo dokonce sám sobě, no a co je důležité – jak krásně se lidi smějí, když jsou spolu! Popravdě řečeno, až setkání na konci ledna mi připadala jako „setkání“, a nikoliv jako střetnutí dvou a více eg. Inu, dostala jsem spoustu důvodů pro zasmání, k tomu mnoho skvělých otázek, které jsem si sama nedokázala položit, ačkoliv jsem na ně již delší dobu potřebovala zkusit najít odpověď, abych dle ní dál mohla odpovídat.

Jedna z těch odpovědí by zněla zhruba následovně:

„Poněvadž vždy existuje „pro“ i „proti“; a člověk se narodil, aby žil, je „pro“ život, a tak, když je víc lidí pohromadě, jsou jaksi „pro“ sebe.“

A další, pro mě aktuálně stejně zásadní, odpověď:

„Jelikož člověk během dne pokaždé stihne kdejakou pitomost, takže času má evidentně dost, není nejmenší problém podělit se o svůj čas s ostatními, byť třeba o malinkatý kousek, o slovo, o písmenko, o úsměv; člověk je „pro“ ostatní, z čehož pochopitelně vyplývá mnoho vztahů a vazeb, přičemž člověk jimi není vázán ani nesvazuje, člověk má ve světě své místo i čas, stejně jako je místem a časem pro ostatní.“

Tak přesně k tomu jsem potřebovala dojít a nakonec došla.

Patrně si i tohle žádalo trpělivost.

A od nynějška tedy zase odpovědnost.

To slovo mi zní celkem děsivě, přestože – v jádru – je to úplně jednoduché.

Vesmír – Mír – Přesvědčení – Interakce – Odpověď – Odpověď – Odpověď – …..

Jejda, tak teďko jsem tu svou myšlenku asi vyjádřila ještě drobet komplikovaněji, viďte?

Pardón.

A snažně vás prosím o… trpělivost.

Autorka, jakožto já, výše předkládanou „rovnicí“ chtěla poukázat na jistý řetězec, na jehož konci se skrývají různé odpovědi, byť mohla, jak sama připouští, rovnou, jak už má ve zvyku, napsat jen jedno slovo, jež, podle ní, jako jediné dokáže vést rovnici i opačným směrem.

Láska.

A právě mi došlo, o čem jsem vám dneska chtěla napsat!

Jenže…

Jak teď rybenka domácí, Lepisma saccharina, zapadne do celkového kontextu?

Mon Dieu!

Nezapadne.

Ale nevadí. Ve stručnosti vám zkusím shrnout, o čem měl být dnešní článek.

Jak jsem již naznačila, jedná se o biologickou tematiku, neboť jako hlavní postava zde vystupuje tzv. rybenka domácí.

Tento tvoreček se nám totiž opět začal vyskytovat v koupelně, přestože my, pankrácký kolektiv, bychom si přáli, aby se raději vyskytoval někde jinde.

Jenomže on už se prostě zabydlel u nás.

V noci či ráno obvykle vylézá ze svého úkrytu, z kdejaké škvíry v koupelně, abych se ho nato lekla, vzápětí ohrnula nos nad tím, jak, bože, vypadá, následně utrhla kus toaletního papíru a…

Počkat!

Proč vlastně?

To je na uvidění každého broučka normální reakce „mááázzz“ nebo „pláááccc“?

Trpělivost.

Takže co s tím…

Zcela upřímně – spíše než fanynkou pavouků a kdejakých neidentifikovatelných stvoření v zákoutích domácnosti jsem příznivcem vysavače a koštěte (a ne, nelétám na něm...), nicméně…

Tohle je přeci něco jiného.

Jednak jsem před malou chvílí vymezila jakousi rovnici lásky, druhak…

Rybenka domácí.

Domácí!

„Tak si ji tu necháme,“ navrhla Rolnička.

No jo, ale…

„Ale co! Jenom si to přečti. Prý je dokonce užitečná, navíc se jich tu vyskytuje malinkato.“

No jo, zatím…

Trpělivost.

Dobře.

Tak dokud jich tu bude „malinkato“, zkusím je respektovat a jejich noční či ranní vyskytování si budu vykládat mojí únavou.

A až jich tu bude více než jen „malinkato“, slibuji, že svým jednáním zkusím odpovídat dle kdesi výše zmíněné rovnice.

To byl zase nápad!

Tak já je, až na to přijde, prostě zkusím…

Po jedné sbírat a vynášet před dům.

A samozřejmě – bude to chtít trpělivost.

A tutéž trpělivost přeji já vám.

Ať máte krásný, na milá setkání bohatý únor – ať už jste Čech, Francouz či Nor.

A vlastně proč ne?

Buďme jako rybenky, vylézejme z nor!

A tímto jsem to definitivně zabila.

– Děkuji vám za přízeň.

 

 

P.S. Tento článek ze srdce věnuji Jolance, které nesmírně děkuji za otázky i za překrásnou odpověď v podobě lásky.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA