Jdi na obsah Jdi na menu

Plním

28. 6. 2014

 

 

Navzdory době prázdninové si připadám náramně naplněna. Tak nějak vším. Myšlenkami, jídlem, zážitky, pocity, setkáními… Právě na jednom z nich jsem byla navíc, kromě toho samotného setkání, obdarována knížkou – a ne ledajakou. Zpěvníkem Jarka Nohavici; stejně jako jeho podpis je ve mně navždycky vepsána TA osoba. Zjistila jsem, že pořád neumím brát, avšak teď jsem za tenhle zpěvník moc ráda – ke všemu se mi líbí symbolika. A Rolnička taky dostala jeden. Vlastně druhý, přičemž jeden bez druhého není kompletní.

Mimochodem – konečně jsem se zase ocitla i u klavíru. Dost možná i kvůli té darované knížce. Rozhodla jsem se, kterak svou hru během volných dnů krapet zdokonalím. Avšak jinak – díky zpívání a hudbě se vždycky dokonale zklidním. Psaním perem, které je, shodou okolností, symbolické zrovna tak jako zpěvník (prostě nádherné), se cítím zkrátka neobyčejně.

Z míry mě trochu vyvedla jen Kafkova Proměna, kterou jsem přečetla prakticky jedním dechem. Zpátky do reality mě pak vrátila Bridget Jonesová a její deník. Kafka´s Motorbike – „The Greatest Book of Our Time“.

Při návštěvě VZP jsem si vzpomněla na jinou (tragi)komickou postavu. Mr. Bean. Rolnička v ruce žmoulala lísteček s číslem 24 a dychtivě se rozhlížela kolem. Potom jsme se obě začaly smát, hlasitě smát. Myslím, že v tu chvíli jsme se smály fakt jenom my dvě, ale to nevadí. Nejdříve do modré budovy totiž vstoupím až v říjnu. Nechápu. Vážně nikdo nezná Mr. Beana?

Asi přestanu škudlit a dobiji si průkazku MHD (další zkratka na tři písmena), ačkoliv jsem již dávno vyrostla z věku, kdy mi procházky lezly na nervy. A chybí mi ta paní z autobusu a kuchařky a…

Honzíkovi jsem dneska chtěla pomoct s úklidem Gormitů, a proto jsem se ho normálně (tedy…) zeptala, jestli patří, ta nemožná stvoření, do té pruhované krabice. Odpověděl mi, že přeci „neni blbej“. V ten okamžik jsem si připadala jako nehorázný imbecil.

Při čtení Pawlowské se už tolik nesměju, a tak jsem se radši vrátila k Fulghumovi.

Oslavili jsme samé jedničky. Tuším, kterak Honzík ani netuší, jaký je šikula.

Zvláštní. Každý den se těším na den následující a pořád dál a dál. V podstatě mi vůbec nezáleží na tom, kde o prázdninách budu, jakožto s kým budu. Troufám si dokonce tvrdit, že prázdniny přežiju zatím i bez Niny. (Rolničko? Já vím. Chápeš.)

 

Buďte plní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA