Jdi na obsah Jdi na menu

Slova bez významů?

7. 1. 2016

 

kryl_antimuslim.jpg

 

Po zveřejnění soukromých emailů Sobotky, po neustálém diktování povinných kvót Evropskou unií, po nacismu německé kancléřky, po nekončícím vnucování nám obrázků zubožených uprchlíků masovými médii a všemi druhy televizí, po „auto-cenzuře“, kterou jsme si, byť jako občané demokratického a svobodného státu, sami vytvořili (pravděpodobně zejména onou přizpůsobivostí, stádovostí či ohýbáním hřebů a nehoráznou zaslepeností), jsem se dneska, i po setkání s několika takovými „lidumily“ a tlachaly, definitivně rozhodla. Přátelé, seru na politickou korektnost, která se ovšem nevztahuje pouze k politice, ale co hůř – k nám samým, když se ona „korektnost“ nenápadně podílí na sebedestrukci osobností a nutí nás mlčet, zatímco v sobě křičíme, a pod zástěrkou „humanismu“ ukrývá sobce a pokrytce. Jsem zásadně PRO nepřijímání uprchlíků, kteří rabují, znásilňují a vraždí, snad i právě proto, že jsou tady hosté. Překvapující paradox, jenž však již dál nemůže být skrýván, natož zamlčován, abychom se snad my, jakož hostitelé, my, tolik milující jedinci, nebáli a chraň bůh, neurazili. Aby bylo jasno – nejsme absolutně povinni hostit a takto postupně a nenápadně být vyhoštěni z naší vlastní země. Zásadně odmítám tuto nešťastnou společnost, která, mimochodem na ideologii komunismu, dál živí cenzuru, a to v daleko horší podobě, kdy nikoho nechceme pohoršit, kdy s nikým nechceme nesouhlasit, kdy proto raději ani nevyslovujeme náš názor, prostě pro jistotu, a v každém okamžiku prozíravě kontrolujeme sami sebe. Přátelé, toto už nemá nic společného s korektností, empatií, zdvořilostí, slušným vychováním či humanismem. Toto je prosím zbabělost, přetvářka, pokrytectví, sebedestrukce a zánik svobodné společnosti, za který si můžeme jedině my sami, nikoliv jenom ti „oni“, například pánové a dámy v Bruselu nebo kdesi jinde ve „vyspělých“ státech (Evropy); jsme to my všichni, každý z nás, kdo nějak vystupuje, mluví a hlavně neJEDNÁ. Celkově, je mi nás, popravdě, dost líto. Na jedné straně bychom chtěli být milováni – rodinou, na kterou v konečném důsledku „nemáme čas“, přáteli, kolegy, lidmi okolo nás; na straně druhé chceme milovat – rostlinky, pejsky, děti, staré lidi, uprchlíky, přitom je, to vše ale se sluníčkovou maskou, necháme vadnout, hladovět, růst bez pozornosti, umírat bez lásky, vraždit bez výčitek. Tato gesta beze slov a slova bez činů odsuzuji a ze srdce nenávidím.

Kéž jsme moudřejší.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA