Jdi na obsah Jdi na menu

Těší mě... těšit se

13. 4. 2015

 

 

Zatímco za okny si už klidně začal nový den, počítám. Jak dlouho mi ještě zbývá, než se do něj probudím? Pravda, touhle otázkou jsem teď poněkud zaskočila sama sebe… Protože: a) abych se do něj mohla probudit, musila bych nejprve jít spát a: b) ta otázka se mně líbí. Jednak jsem se dokázala vyhnout relativnímu pojmu „čas“, který člověka neustále, kolikrát přitom zcela zbytečně, svazuje (nemyslím tady například na odjezdy autobusů, ni na začátky přednášek) – a člověk navíc potřebuje řád – prostě jen myslím, kterak den nutně nekončí se západem slunka. A druhak („jednak“ bylo kdesi výš, než vím) by se mně ohromně líbilo, kdyby se člověk na nový den zkrátka těšil. To sloveso „těšit se“ v sobě rozhodně nezahrnuje jakékoliv očekávání, tedy já tím nic takového nezamýšlím, neboť očekáváním je člověk svazován stejně jako tím časem (a obé si přitom vymyslil… člověk). Proč se vlastně těšit? Inu, jednoduše proto, že nic jednoduššího v podstatě neexistuje. A nač se vůbec těšit? Co třeba na to „se“, čímž naznačuji na „sebe“? Musím hnedka zase vyloučit jakýkoliv egoismus – v tom „se“ člověk nemusí vidět pouze sám sebe. Je to i odraz těch, které má kolem sebe. Nebo možná i v sobě, což neznamená, že by byl lidožroutem, ačkoliv pár lidí člověk doslova hltá. Mohou to být hokejisti ve žlutočerných dresech, kapela Chinaski, Honzík a děda aneb Muži, kteří nikdy nelžou (a občas ani nespí a, v případě Honzíka, s klidem budí své sourozence a je jim to úplně fuk), skály v Tisé, jež sice nemluví, přesto toho dokážou tolik říct, Harry Potter a hlavně Severus Snape, jenž kdyby v posledním díle neumřel a kdyby nebyl virtuální, vzala bych si ho za ženu, okamžiky po boku sestřenky v období, které je hustější než káva od Rolničky…  No a potom ty hvězdy. Mám to ráda, čučet na ně (vrací mě to jaksi zpátky a taky na zem). Na pražském nebi jich nikdy tolik nesvítí, zato na tom mosteckém – spousta. Může to být malý paradox – z hlediska omílané čistoty ovzduší – na severu je v tomto ohledu jakoby čistěji, jasněji.

A tak se těším…

A jestli vyhraje i Verva, budu moc ráda, navíc věřím, že, alespoň na chvíli, by se takto změnil náš národní sport. Ze stěžování by se stalo těšení.

DO TOHO!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA