Jdi na obsah Jdi na menu

Úryvky

25. 8. 2014

 

 

Tak jak to jde?

Srpen pomalu vběhl do cílové rovinky a já bych si přála, aby se přeci jen trochu šetřil…

Ráda bych totiž sepsala něco jako „prázdninový deník“, ale obávám se, že by se to svým rozsahem mohlo podobat „pamětem“, což, jak jistě sami uznáte, zní dost děsivě.

Úryvky:

U babičky s dědou se nic nezměnilo. Podle dědy by se jedné nejmenované obci mělo říkat „Blběšice“, paní v místní jednotě je stejně protivná jako minulou sezónu a babičce začala Ulice, avšak vykrmovat svou rodinu nepřestala. Tentokrát stačily pouhé tři dny k tomu, abych si připadala jako sud (vězte, kterak tohle přirovnání je zcela výstižné). Jenda „málo jí“ a „je hubený“, avšak dědovo „nech je žít“ tu a tam zafunguje. K večeru z pole vylézají slimáci. Nikdo z obyvatel je nemá rád. Jsou nechutní. Ti slimáci. Honzík s dědou je přejmenovali na „slizáky“ a vzali na ně lopaty. Lopaty s ostrými hranami. O dalších krocích v operaci „S“ pomlčím.

Akce „2P“ se mně líbila. A půjdu si změřit, za jak dlouho dám 1500 metrů.

Vyšli jsme si do kina. Na Tři bratry. „Pětkrát, prosím.“ „Kolik dětských?“ „Ehm… jeden.“

Myslím, že bruslím celkem dobře, přesto se mi čas od času přihodí nepatrné škobrtnutí. I tak: jsem malá, ale šikovná (rozhodla jsem se, že se budu patřičně povzbuzovat k růstu). A jestli snad kdy začnu být na zabití… jen klid. Zabiju se sama.

Probudím-li se uprostřed noci na kraji postele ve druhém patře na chatě, stává se, kterak se začnu bát. A mám k tomu své důvody. A) Ráda se bojím. B) Praskání, štěkot psů, tma, najednou to ticho…

Obdivuji Vláďu za jeho trpělivost při chovu pravěkého korýše, který za dva měsíce chtě nechtě pojde, dále mamku za její vytrvalost v běhu i v běhu dnů, dvojče za to, že laskavě svolilo vyhodit své starobylé triko, před Honzíkem smekám klobouk, poněvadž přestože nehrál na kytaru téměř dva měsíce, neuronil prakticky ani jednu slzu, Bucíka velebím coby sportovkyni, jež budu mít od září na dosah linky metra C, Svatoňka mi už teď chybí, ovšem věřím, že hvězdy vidí, a tudíž i do Brna dohlédnou…

Ještě mě napadá – pojmenovali byste svého syna Adolf? Viděli jste „Jméno“?

Máte rádi čokoládu? Vím náhodou o jedné, která je vynikající.

 

Dobrou!

 

24. 8. 2014 / 25. 8. 2014

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA