Jdi na obsah Jdi na menu

Vyznání: optimistka

22. 1. 2016

 

 

Zjistila jsem, že během zkouškového období se dá vážně hodně věcí vyzkoušet. Samozřejmě, vědomosti či znalosti jsou jedna věc, tou další jsou pak vaše nervy (často kdesi v kýblu), no a pak aktivity, které obvykle (během semestru) neděláte, jako třeba tvorba webových stránek nebo programování. S několika lidmi jsme se totiž rozhodli, kterak stvoříme takovou malou utopii, jež bude sloužit všem, tedy celému Peďáku, poněvadž zde bude fungovat malá „poradna“ (jelikož dobře známe ty pocity: „bože, nevim, komu napsat, nevim, co mám dělat, jdu se zabít“ a podobně), dále bude dostupná databáze facebookových skupin jednotlivých předmětů (je divné pracovat s něčím, co sami nemáte, každopádně se mi právě tohle zdá jako dobrý nápad), rovněž obdoba Wikipedie (v našem případě Pedpedie), výpisky z konkrétních přednášek, prezentace, rubrika týkající se novinek, kromě toho si představujeme, jak budeme psát nejrůznější reportáže a zveřejňovat zajímavé rozhovory, kterak diskusní fórum bude komentáři jen vzkvétat… No prostě – parádička. Možná se to chytne – a budeme žít malou utopii – a možná taky ne, a tedy budeme dál žít realitou. Ale důležitá je ta zkušenost, aneb Stala jsem se programátorem. Mimochodem – i terapeutkou (normálně jsem zjistila, že ačkoliv jsem sama v sobě totálně v háji, ostatní dokážu celkem obstojně uklidnit a povzbudit, navíc mám potom daleko lepší pocit), úspěšnou absolventkou předmětů Francouzská literatura 17. století, Francouzská literatura 18. století potom jakbysmet (a upřímně – usoudila jsem, že vyučující těchto předmětů se pro mě stal, v tomto semestru, nejvíce spravedlivým, nejméně líným, nejvíce zábavným, nejméně neochotným – s Rolničkou jsme po středeční ústní zkoušce dokonce vážně přemýšlely o tom, že si necháme zhotovit placku „I love Záviš“…), krom toho se dneska večer stanu hvězdou tanečního parketu (ovšem nebudu moc zářit, spíš tam prostě budu…), zítra proto nevstanu tak snadno, na druhou stranu si užiju návštěvu mamky a Lídu Baarovou (tu, pochopitelně, pouze virtuálně), stejně tak i Edith Piaf, do níž jsem se patrně zamilovala, no a korunuji to touhou po sebezdokonalování a sebevzdělávání, kterou mi nikdo vnucovat nemusí – zkrátka to tak chci.

Třebaže jsem již pár týdnů nesáhla na Candida, pročítám si Optimismus. Je to fajn, páč vám přijde, kterak všecko na světě je zařízené „nejlépe“, že i ekzém na vašich rukách je ten „nejlepší“ a postupně získáváte ten opojný dojem, kterak i všecko ostatní jistě skončí dobře – snad i zkouškové období, které začínáte mít rádi právě proto, že (se) můžete zkoušet. Prostě jen občas musíte vylovit nervy z kýblu. Nic hrozného.

 

 

P.S. K tomu titulku ještě - na pár nejbližších a nejlepších okamžiků jistojistě.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA