Jdi na obsah Jdi na menu

Alenka: Dobrodružství za lesem

1. 4. 2017

 

Tak trochu ztřeštěná pohádka navazující na jinou ztřeštěnou (a gramatické cvičení).

 

 

karcoolka.jpg

...

Jakmile Alenka vjela do lesa, spatřila bílého králíka, který před ní rychle přehopkal. Alenka jej tedy následovala. Netrvalo ale dlouho a do kola se nešťastné dívence zamotal ten příšerný červený plášť, který si na příkaz své matky oblékla. Ačkoliv byla Alenka zdatná sportovkyně, a zvláště v jízdě na kole excelovala (několikrát ve volném stylu dokonce překonala i Clotaira), tentokrát jí její um nebyl vůbec nic platný. Za zatáčkou najela na špičatý předmět (s největší pravděpodobností se jednalo o meč, který zde ztratil princ Bajaja při souboji s drakem), načež, ubohá, přelítla přes řídítka. Náhle jako by se dívka v červeném ocitla v říši divů.

Alenka pomalu procitala. Nejprve ji velice polekalo, když zjistila, že leží na sedmi sražených postýlkách. Vtom se však ve dveřích objevil sympatický malý chlapík. Trpaslík. Vzápětí druhý. A třetí. Nakonec se ve světničce objevilo pohromadě všech sedm kumpánů, kteří Alenku našli v bezvědomí cestou z práce a – přes zásadní nesouhlas jednoho z nich, Bručouna – ji neváhali ošetřit, v jejím košíčku totiž našli něco divně zeleného, co zavánělo po řásách, nicméně to působilo jako účinný lék, a poté ji odnesli k sobě domů. Alenka byla trpaslíkům za pomoc velmi vděčná, a tak jim za odměnu napekla jablečné koláče (předchozí den se u trpaslíků v chaloupce s jablky zastavila jistá stařenka, v jejíchž očích se zrcadlila touha po kráse), uklidila světničku a za pomoci křesadla rozžehla v chaloupce oheň. Od té doby si trpaslíci plnými doušky vychutnávali teplo domova a měli se šmoulózně. Ovšem Alenka od nich na cestu za babičkou také něco dostala. Pravda, malý moment byla sice trošku zklamaná, kterak neviditelný plášť už si prý od trpaslíků dočasně vypůjčil Harry Potter, ale nabídka ubrousku, který se sám prostírá, Alenku ohromila. Po rozloučení se všemi malými chlapíky dívenka odhodlaně vyrazila opět směrem za babičkou. Tentokrát tedy bez kola i bez nápoje z řas, zato s ubrouskem v kapse a veselou náladou.

To se ví, v lese Alenka ještě musela čelit několika nástrahám, přičemž tou největší z nich byl patrně vlk, který si Alenku spletl s Karkulkou, a tak ji chtěl sežrat. Přesto si dívenka s touto patálií výborně poradila – vlkovi na pařezu nachystala, prostřednictvím svého ubrousku, takovou hostinu, že se vlk pekelně přejedl a na jídlo pak již víc neměl ani pomyšlení. Na pařezu dokonce ještě pár drobečků zbylo! O ty se později rovnoměrně podělili Jeníček a Mařenka společně s Palečkem. Nikdo nevyšel naprázdno.

Alenka přešla sedmero hor, včetně těch, kde je Krakonošovo, i devatero řek. Začínala být už docela unavená. Rozhodla se proto, že se na chvilku zastaví a odpočine si. Položila se tedy pod dubem, za dubem, a za okamžik se jí stalo něco překrásného. Usnula.

A jelikož spala opravdu tvrdě, nápoj z řas byl skutečně velice silný a na dívenku popravdě dost zapůsobil, chrápala tak nahlas, až se stromy otřásaly (z vysokého dubu tak sletěl, chudák, Jeníček, neboť právě hleděl do dálky a hledal světýlko, podle kterého by se s Mařenkou dobře zorientovali a našli cestu zpět domů; získanými drobečky totiž nakrmili zlatou rybku, jež jim za to slíbila tři přání – a Jeníček s Mařenkou, navštěvující kurzy spořivosti pana Harpagona, se jimi rozhodli zatím zbytečně neplýtvat). Když se Alenka konečně prospala a probudila se, všem, včetně věčně spící Růženky, se ulevilo. Jakmile Alenka otevřela oči, spatřila vedle sebe lišku. Bystrouška to na první pohled být nemohla. Jednalo se spíše o jakýsi saharský druh. „S'il te plait, apprivoise-moi!“ Alenka nejprve nechápala, oč vlastně běží, ale vzápětí si vybavila přesně tato slova – spolu s Chytrou horákyní měly kdysi na tuto knihu referát – a tedy neváhala ani chvíli a netrvalo to dlouho, co se s liškou doopravdy spřátelila (jak je známo, v pohádkách si lidé mohou rozumět, přestože liška obyčejně nemluví a Alenka se francouzsky učila teprve druhý rok). Pouto mezi nimi dokonce vzniklo tak silné, že liška dívence nabídla svůj doprovod po celý zbytek cesty k babičce. Alenka samozřejmě ihned souhlasila a radostí si vesele výskla jako Zpěvanka.

Šly a šly, s písničkou na rtech (jako ptáček), až se opět začalo stmívat. Předtím, než kolem nich na kole stačil projet Večerníček, však ještě od Karla Hynka získaly vodu z jezera i s čerstvými řasami, navíc, protože si Večerníček právě pořídil nové auto, našim dvěma cestovatelkám ochotně přenechal své kolo, takže zbytek cesty za babičkou Alenka a liška absolvovaly na kole (nutno podotknout, že tentokrát se vytříbený styl jízdy Alence skutečně hodil), a tak se u domku, kde bydlela Alenčina babička, ocitly rychleji, než by to bylo myslitelné i v sedmimílových botách.

Mezitím se pochopitelně k babičce už doneslo, díky sojce, čím vším si její vnučka cestou k ní musela projít – a jak si se vším nádherně dokázala poradit – takže babička byla na Alenku samozřejmě patřičně pyšná a hrdá. Za její odvahu, vytrvalost a houževnatost, zkrátka na její počest, neváhala nachystat a uspořádat velikou oslavu, na níž přizvala kromě sedmi trpaslíků a dalších Alenčiných průvodců i své, po celém kraji tolik proslulé, kámošky třetího věku. Inu, byla to ohromná sláva! A nápoj z řas se, soudě alespoň dle dobových záznamů z kroniky jedné malé vesničky, pak všem velmi hodil. A jak to bylo dál?

Neboť přátelství mezi Alenkou a liškou bylo skutečně pevné, ani po splnění jednoho ze sofistikovaných úkolů vymyšlených maminkou Alenky, paní Popelkovou (neodmlouvat a koukat babičce donést potřebný lék z řas…), se jejich cesty nerozešly. Ba naopak. Liška Alence nabídla, že, pokud bude chtít, jí zůstane věrnou průvodkyní i nadále. Alenka okamžitě souhlasila a byla ohromně šťastná, kterak může mít po boku takovou přítelkyni. Ohledně plánování další trasy… Dohodly se, že právě samotná cesta jim bude cílem. A kdo ví? Dost možná se rozhodly vydat se hledat Malého prince, který se kdysi dávno kamsi ztratil… Ostatně – všechno na světě je propojeno a souvisí spolu. A co je neméně důležité – láska hory přenáší a dobro vždy zvítězí nad zlem.

 

 

 

 

P.S. Pohádka je věnována jedné úžasné, pohádkové, bytosti.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA