Jdi na obsah Jdi na menu

Dýchla na mě láska

11. 9. 2015

 

 

Občas se bojím, že je na světě málo lásky. Že zkrátka jakoby nestačí pokrýt tak velký prostor. Nebo je jí v tom snad i bráněno. Ať už zdmi a ploty, které se ženou kolem jednotlivých území, či bariérami, jež tvoří sami lidi mezi sebou a hlavně – jaksi uvnitř sebe.

Jak ráda proto jsem, kterak jsem ji, totiž lásku, dneska viděla – a bylo jí tolik. Leč měří Karlův most jen 516 metrů, napočítala jsem… ono to asi nejde takhle počítat, ani měřit. A má to, a možná i proto, svoje kouzlo a moc – láska nejde vyčíslit, natož dělit. V podstatě je pořád stejná. A lidi se přitom díky ní mění. Láska je jako pohon – jeho smyslem jistě není ustrnout, zároveň i brzda – dává chuť prožívat dění tady a teď.

Spolu s Rolničkou a Svatoňkou jsme letos oslavily krásné výročí, neb je to již 14 let, co se známe, přesněji řečeno – co jsme přátelé. Je evidentní, že láska má mnoho podob. Mně se líbí i tato, jež je neobyčejná už od chvíle, kdy se z kamarádství začíná rodit přátelství. Nedokážu sice poukázat na konkrétní moment, v němž se to stalo, přesto – je to o tom, kterak se zcela známe, přesto se respektujeme – a máme se rády. Víme o sobě, co od sebe můžeme očekávat, známe svá přání, touhy i obavy, kolikrát jsme se viděly smát, vztekat, brečet nebo skákat tři metry do vzduchu radostí. Přátelství je jedna z věcí, která stojí za to rozvíjet.

Ostatně – láska jako taková. Věřím, že pro každého člověka na světě je jedna osoba, která je s ním spřízněná a že tyto dvě bytosti k sobě patří (nikoliv, že by si snad patřily). Je pouze otázkou času, kdy se tito lidé potkají. Rozhodně nemá cenu pospíchat, dokonce si i myslím, kterak i například rozvod je rozhodně správný krok, chybí-li v manželství to, co z jistého důvodu třeba vyprchalo a nedaří se to víc vrátit zpátky (koneckonců – život není páčka s tlačítky „zpět“ či „vpřed“). A to je právě ono – láska sama nám vdechuje energii, naději, elán, chuť a radost – třebaže to není žádný obchod, ani „něco za něco“, i ona potřebuje z něčeho žít. A to už je jenom na lidech. Závisí na tom dokonce i lidské štěstí.

Dneska jsem to – lásku – viděla. Kdepak, na světě jí není málo! Pod hvězdami a chladným nočním vzduchem mi bylo krásně; kromě přátelství mě hřálo to všechno kolem – pohlazení, žádný spěch, pozornost, vyznání, přání, oči – mělo to atmosféru.

Kromě toho – u sochy Jana Nepomuckého jsem si opět po roce sáhla na ošoupaného psíka. Myslím, kterak jsem si mohla přát tisíc jiných věcí… přesto jsem si přála… ale to už vy teď asi víte.

Tak mě ještě napadá… objali jste v poslední době někoho? Při loučení, při vítání, jen tak? Chtěla bych říct – ono je to strašně důležité. Tedy alespoň já jsem to konečně pochopila. Protože v jednom takovém upřímném objetí se skrývá tolik slov. A lásky!

 

P.S. Děkuju.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

LOVE

(Svatoňka, 17. 9. 2015 23:36)

♥ ♥ ♥

Re: LOVE

(Ta, která chce Svatoňce..., 18. 9. 2015 0:19)

... poděkovat za komentář a poslat objetí. :)
Dobrou(K.)

Pé es: Jak se dělají na mobilu ta srdíčka? Neumím... :D Budu prozatím spoléhat na Tvou představivost a na to, že mě brzy vyškolíš jakbysmet. :)