Jdi na obsah Jdi na menu

Eternal Flame

18. 9. 2014

  

 

Zrovna včera jsme s holkama zjistily, že jsme tak trochu retro…

Kromě toho jsme se však náramně pobavily s papírovými kelímky, které jsme si dobrou půlhodinku přisávaly na ústa a s maximálním nadšením poslouchaly tolik příjemný špuntový zvuk a sledovaly kruhové obtisky. Prvotřídní zážitek a praktické využití papírového kelímku od kávy (správně – seděly jsme v Mekáči). Připadalo mi, jako bychom se neviděly snad celou věčnost, přitom od našeho posledního sezení neuplynul ani měsíc. Zvláštní, co? Jindy čas přímo letí...

K tomu retru – je to asi takový náš Eternal Flame, věčný plamen – mně osobně je vlastně fuk, jestli třeba zase někdy přijde do módy.

 

 

S Rolničkou jsme mimo jiné...

… Koukaly na muzikál Monte Cristo. Musím říct, kterak nás to zase, stejně jako v roce 2000, pohltilo. Daniel Hůlka je opět můj nejoblíbenější zpěvák (opět jsem si v hlavě vytvořila onen legrační žebříček NEJ…), Edmond Dantes je zpátky coby opravdový hrdina!

… Stopovaly mrňouska ze školy na kroužek tím způsobem, že si nás dokonce ani nevšiml. Mimochodem – ačkoliv ještě nemám děti, začínám tušit, co to znamená „rodičovský strach“.

… Byly se odhlásit od naší super dětské lékařky. Teď jsme již u „dospělácké“, přičemž tady si nejsem zcela jistá tím, jestli pomalost = pečlivost. Pakliže ano, máme tu nejpečlivější „obvoďačku“ na světě!

… Od babičky dostaly SMS, jež působila jako elektronický jídelníček. „Co mam uvarit? Vepro kn. Zelo na cesneku br. Knedlik rizek brambor svestkove knedliky kakao?“ Babičku nelze nezbožňovat!

… Přebornice ve: ztrácení se, nacházení se (obé nejlépe v Praze), čučení. Až bude „čučení“ mistrovským sportem, budeme jednoznačně patřit mezi favoritky.

 

Sama pak...

… DĚKUJU Svatoňce za hrníček, který mi zvedl náladu. Pravda... i ego, ale jenom mírně (hlídám to).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA