Jdi na obsah Jdi na menu

HarmoNico

11. 7. 2015

 

K HarmoNicovi

 

1) Bruxismus? Skřípot zubů u dětí je prý celkem normální věc a časem odezní. Kéž je to pravda, jinak se ze mě taky brzy stane „bruximik“ – u dospělých je totiž příčinou skřípání zubů stres a úzkost (například z cizího skřípání).  

2) Nikdy bych nevěřila, že i při parkování šlapadla se mohou tvořit až několikametrové kolony.

3) V zoo mě zaujali gaviálové, tučňáci a sloní trus na prodej – je libo suvenýrek?

4) Jízda na tobogánu aneb Již jsem vyčerpala svou nutnou dávku adrenalinu.

5) Nové plavky? Řekněme, kterak v jistých chvílích si člověk připadá jako trouba. Zjistila jsem, že spodní díl se jaksi scvrkl – a z nových plavek jsou tak rázem polonové. Tedy jen poloviční trouba…

6) Začnu běhat. Zatím je to ale vlastně takové tajemství.

7) Byly mi dány darem naprosto famózní ponožky; a byla jsem utvrzena v tom, že mám rýmičku.

8) Nejkrásnější ze všech vězňů? Hrabě Monte Christo. Raději jsem neměla ten román…

9) Při své jinak nejneoblíbenější činnosti, žehlení, nyní poslouchám aktuální CD Tomáše Kluse – nepotřebujete náhodou někdo něco přežehlit?

10) Pravda čas od času tolik bolí proto, že ji vidí pouze ten, kdo stojí mimo nešťastně začarovaný kruh. Co dělat s „problémy“ druhých? A proč si pořád o sobě kdekdo myslí, že je dokonalý, zatímco se mu díky stále stejným chybám opakuje obávaná minulost?

11) Předsudky jsou pekelně hloupá věc. Bylo by proto hloupé jim ustavičně podléhat. Mrzí mě proto, kterak se to denně děje, dokonce i velice chytrým lidem.

12) Poprvé v životě jsem byla považována za „drsňačku“ – všimla jsem si, že moje kérka na rameni vzbudila respekt při čekání ve frontě u pokladny. Světe, div se – nikdo mě neměl tendenci předbíhat, ba dokonce jsem byla puštěna kupředu. Tedy myslím, že to bylo tím…

13) Zjistila jsem, jak moc je nevděčná dětská vděčnost. Pocit moci nad kýmkoliv mě vždycky trochu děsil. Vždycky je nejlépe dělat věci čistě jen tak, pro radost.

14) Fascinuje mě, jakým způsobem děti dokážou řešit své spory. Prvně se spolu o horkém tématu přirozeně baví (mnoho dospělých na jejich místě dávno nemluví, nevnímá, nevidí nebo neposlouchá), když to přesto dál stále pálí, prostě to zkoušejí znovu, baví se a baví, případně si uštědří pár políčků – zkrátka si udělají jasno (to pak padají slova typu „kamarád“, „přátelství“, „parta“ a hlavně „mám tě rád“ a klidně i „nemám tě rád“ – pakliže dospělý člověk o někom/někomu řekne, že jej „nemá rád“, dopadá to asi podobně jako při slovech „mám tě rád“ – takový člověk je hodně „divnej“ a navíc tím i sleduje něco víc, určitě).

15) Knihovnice mi po několika sekundách (!) našla „Nebezpečné známosti“ a řekla mi plno cenných rad, kterými se vynasnažím příští intenzívní pátrání v policích řídit, tedy to jsem zase řekla já jí, neb… slibem nezarmoutíš?

16) Nejnápaditější esemesky? Na babičku nikdo nemá.

17) S Honzíkem teďko hrajeme výhradně za Dallas Stars aneb Připadáme si jako hvězdy.

18) Ačkoliv jsem už před dvěma lety překonala magickou hranici 18. roku, doposud si při usrkávání zlatého moku připadám úžasně důležitě – výjimečně.

19) Rozhodla jsem se, kterak kromě veškerých (byť jen nepatrně) vulgárních slov, se pokusím ze svého slovníku navždy vypustit i slova „kdyby“ a „jednou“.

 

20) „Můj příteli HarmoNico, kéž Tvé knihy svět vysvětlí, nechť zazáří do tmy Tvůj inkoust a Tvá slova jsou světly.“

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA