Jdi na obsah Jdi na menu

Hejno múz

29. 11. 2015

 

To mě zase jednou, jednoho tvora, v noci přepadla ta jedna myšlenka, že musím jedno tvořit.

Pravda, dost možná to tentokrát způsobila radost, kterak už není sobota, natož pátek, a že se tak dá začít jakoby znova. Tedy neděle, kola, Olaf a ta slova.

 

Jak si tak poslouchám večerní blues,

za okny do sebe naráží hejna múz

Vidím je a pozoruji, ačkoliv nedutám,

bojím se, že ven vyrazily navzdory Redutám

 

Hledí na mě sebejistě, postavy s ledovým egem,

ten pohled však bodá víc než kostičky s legem

Chci je rychle odehnat, potom zase nechat hned,

neb ta chvíle zdá se výjimečnou, dokud nepůsobí jed

 

Srdce pár okamžiků je opíjeno, pak náhle – střih,

živit se sám sebou, to je k smrti vedoucí hřích

A múzy svedené na cestu hříchu – jsou k smíchu,

vtom momentem probuzení k oknu vytasím dýku

 

A za okny to již t e ď vypadá na krásné ráno.

Tedy krásný d e n !

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA