Jdi na obsah Jdi na menu

Jsem

27. 5. 2014

 

 

Ani nevím, kde přesně začít a taky jak. Ty pocity sdílení jsou zkrátka jedinečné. Naplněna čímsi krásným až po okraj křičím, ať TO cítím ještě.

Během několika okamžiků, které stvořily výjimečné dny, jsem sdílela soustrast, později radost. U prvého mi tekly slzy smutku, v druhém případě to bylo slzení dojetím. Uvědomila jsem si, jaké jsem měla štěstí – teď se pokorně raduji z úspěchu, a tak mohu poslat první „dospělácký“ vzkaz do nebe a vědět, že už je dobře a že bude jenom líp. Jsem šťastná, kterak jsem překonala svůj strach, nejistotu a beznaděj; nezklamala sama sebe. S obrovskou podporou jsem byla dovedena až k cíli, jenž se dlouho leskl v dálce, a já jsem pouze odhadovala, jak to asi chutná – zkouška z dospělosti. Je to překrásné! Zároveň dobře vnímám onu zodpovědnost. A sounáležitost především. Vždyť nebýt tolika LIDÍ kolem mě, cestou z úpatí na nejbližší vrchol hory bych dost možná zabloudila. S vděčností a neskonalou úctou přijímám všechny květiny rostoucí na cestě, vonící po přátelství. Pochopila jsem, kterak respekt ke všemu živému je světlem i při chůzi tmou, že člověčí duše podobné si jsou, stejně tak i srdce, která mnohdy mluví, když oči nevidí, a tedy promluvit nemohou.

A slůvko „děkuji“? Jak to je kouzelné! Lidi, kteří jej dostávají, jsou bohatí, ti, kteří jej upřímně věnují, pak jakbysmet.

 

DĚKUJI.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Pája, 31. 5. 2014 20:41)

Jsi šikulka :) i Rolnička :) moooc gratulujiii

Re: :)

(Káťa, 31. 5. 2014 21:11)

Pájo... DĚKUJI! :-)
Kromě toho - těším se, až se příští rok naše role vymění a - já budu gratulovat! ;-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA