Jdi na obsah Jdi na menu

Myslím, tedy jsem

16. 2. 2015

 

... JAK myslím, TAK jsem?

 

Říká se, že značný podíl na tom, co se člověku děje, má i jeho myšlení. Což by, v ideálním případě, mohlo znamenat vládu všeobecné spokojenosti. Ten „ideální případ“ je však poměrně podstatná podmínka. Zjistila jsem to v předchozích dnech, když jsem si vyzkoušela, ne/dobrovolně, negativní myšlení. V tu ránu to začalo. Všechno totálně špatně, nálada pod psa. Vím, kterak je mnohem lepší myslet jaksi pozitivně, ale ono to jednak nejde pořád, druhak… takový člověk je hned podezírán z bláznovství, šílenství a podobně. Kdyby šlo hodit, řekněme, třeba něco jako „neutrál“, svět by snad už i tehdy mohl být v rovnováze. Troufám si tvrdit, že momentálně mám zhruba takto zařazeno, tudíž se mi dějí neutrální věci. Neočekávám potopu. Ani necítím příchod euforie. I když… ne. Zatím nic.

Chci říct – ono je to myšlení obrovsky důležité, opravdu. Nebála bych se tvrdit, že se člověk ráno probouzí do „neutrálu“, což zní logicky, teď jde o to, k čemu se, sám (!), rozhodne dojít, a to v nejbližších 24 hodinách. Zda převládne „pozitivno“, či „negativno“. A vězte, kterak ta volba závisí prostě na člověku. Já jsem se tak třeba předchozí rána budila již permanentně mrzutá, ba i bez nálady. Nebo dokonce hůř – od probuzení zvláštně naštvaná. Hrůza. Trapas. Fuj! Ale co s tím?

Inu, „problém“ tady vidím v střetávání různých myslí, patřících různým lidem, pochopitelně. To také hodně ovlivňuje celkové rozpoložení. Jak má například „neutrál“ nepodlehnout „negativistovi“? Lepší varianta je samozřejmě podlehnutí „neutrálu“ „pozitivistovi“, jenže kde pořád brát?

Přišlo mi to děsně nespravedlivé. Pak mi ovšem došlo, že se cítím mizerně právě proto, že jsem očekávala, já blbec, kterak si někde (něco?) vezmu. Něco? Energii. Pohodu. Elán. Tak něco. To „něco“ je ohromně důležité. A tak mě napadlo nejprve dát. Hloupost? Z čeho, odkud, že ano?

Náhle mi to bylo jasné (a vyšlo slunce!) – DEJ. Stačí málo. Uvědomila jsem si, kterak probudím-li se ráno do nového dne, znamená to, že mi byla dána nová šance. Totiž – někdo mi to „něco“ již dal. Není to úžasné? A na mně následně závisí ono rozhodnutí, jak s tímto darem naložit. Není to těžké, vůbec ne. Nabízejí se vlastně pouze ty dvě možnosti. Je to v tomto případě hodně, nebo málo? Věřím, kterak dost k tomu, aby si člověk včas uvědomil, co která varianta znamená a kam až může vést.

Vykládám vám tu hlavně o svých pocitech, protože mě, mimo jiné, zavedly na místo, kterého si obyčejně příliš nevšímám, přestože by za povšimnutí určitě stálo. Funguje totiž víceméně automaticky, byť to rozhodně není samozřejmé. Srdce. Začala jsem se soustředit na svůj dech. Nádech. Výdech. Klid. Tlouct a neranit. Naprosto mě fascinuje, jak takový malý orgán může pracovat tolik let! Přiznávám – neobjevila jsem sice Ameriku, zato jsem pocítila obdiv, respekt, úžas. Je to přeci zázrak, BÝT, nechat srdce bít, v nekonečném vesmíru. Kdoví, zdalipak existuje něco pozoruhodnějšího? Srdce umožňuje člověku začít každý den, každou chvilku znovu. Je to spousta na sebe navazujících konců a začátků. Myslím, že to zní velice povzbudivě, „někdo“ k nám je zkrátka velmi velkorysý. Říkám si, kterak „myslit pozitivně“ je jedna z věcí, jež by chtěl, abychom přijali. Nejde o to ustavičně, v jednom kuse. To by byla vážně utopie. Přesto – jsme přeci jen určitým způsobem vymezeni (nikoliv omezeni) – časem i prostorem. A možná právě proto by stálo za to zkusit dát každému novému začátku šanci.

Co myslíte?

Jak myslíte? :-)

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

(Svatoňka, 17. 2. 2015 21:46)

Po delší době jsem se opět ponořila do říše Tvých myšlenek a můžu říct jen...WAU!!! Neskonale dokonalé :) ♥

Re: ♥

(Jepice , 18. 2. 2015 0:08)

Děkuji Ti za neskonale dokonalý komentář! :-)
Po vlákně internetové komunikace zdravím Brno, o jehož velikosti - vůči Tvojí Osobnosti - si dovolím pochybovat; tož má první myšLenka dne. :-)
Dobrou(K.) a Křiklanovi zdar! ;-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA