Jdi na obsah Jdi na menu

Polyglot

23. 6. 2014

 

 

S menší dávkou naivity hypnotizuji ten nadýchaný mrak, co se usadil před oknem do pokoje, aby konečně ráčil odplout, protože podle mě mu to právě tady prostě nesluší. Vůbec. Ke všemu mi dochází ranní káva a s ní i další pondělí. Němečtí nájemníci sousedního bytu už taky laskavě přestali na sebe navzájem pokřikovat „more“, a tak se již bojím méně, že by to snad mohli být nájemní vrazi. I když člověk nikdy neví – to za svých devatenáct let života; Honzík mi včera věnoval nádherný obrázek s číslovkou „19“ – vím sakra dobře. A proto teď vlastně nevím nic o tom mraku, nic o té kávě, ba vůbec nic o těch Němcích – všechno a všichni tak trochu mluví svým vlastním jazykem. Zajímalo by mě, jestli alespoň některému z milionu rozumím. Stát se polyglotem mě vždycky velmi lákalo.

 Vzpomínáte na rolety, jež vystřídaly trapné žaluzie? Postupně i ty jsou totiž nemilosrdně obměňovány, a to čirým sklem – rozumějte čistým oknem, zkrátka oknem bez ničeho. Dobře, přiznávám se, ty v obýváku mám na svědomí já, ale úmysl v tom nevidím, zatímco sama sebe v odrazu světla ano. Občas člověku neuškodí vidět sám sebe.

Začínám uvažovat o podnikání. Já bych s dovolením fungovala jako „méněžerka“, Rolnička a Svatoňka jako kadeřnice, které nemají strach ze stříhání po tmě, ze zapojení své rozvinuté kreativity pak jakbysmet. Coby „méněžerka“ bych jim za jejich velkomyslné činy sháněla ty croissanty enormní velikosti, které patří ke skvostům horní budovy mosteckého gymnázia. Holky, berete?

„Andělé a démoni“ ve mně zanechaly dojem, kterak název filmu přesně vystihuje to, proč „dobro“ stojí na prvním místě – vyhrává, třebaže koukat se na zdlouhavý boj „dobra“ a „zla“ člověk někdy nedává, a tudíž tu a tam nadává, nežli se v klidu porozhlédne po dalším ukazateli.

Nebýt rovnocenných mladších přátel – povyšuji se, nebýt rovnocenných starších přátel – ponižuji se, nebýt rovnocenných stejně starých/mladých přátel – nekamarádím se. Zní to, pravda, divně, hloupě, neskutečně, avšak něco na tom bude, jelikož mluví-li člověk na rovinu, je si se všemi roven – všichni jsou si rovni; jednání je fér, a tedy přátelství nabírá ten správný směr.

Ani v případě nutnosti na mě nezvoňte, neb to nemá cenu. Trpělivě vyčkejte, až Rolničce zazvoní budík.

Zjistila jsem, kterak úspěch mnohdy, a nechápu to, přijde prostě sám. A zůstává úspěchem tak dlouho, dokud mu člověk věří. A – když člověk v něco vytrvale věří, úspěch časem přijde, avšak tenhle jen tak neodejde; zůstává, protože pocitu štěstí při objetí se nevyrovná žádný papír – úspěch se neměří dle fyzických důkazů, nýbrž podle pocitů uložených v srdci. Je krásné být úspěšný.

Jak může vzniknout závislost na písničce? Velice snadno. Díky, Noe.

Délka fotbalového zápasu je úplně akorát. Poklidím, zacvičím si, přečtu si kapitolu v měsíc rozečtené knížce, napíšu email, uvařím si kakao a nakonec se podívám, zdalipak dva týmy mužů rovněž stihly za 90 minut něco udělat. Ronaldo si změnil účes!

Dost dobrá kavárna = dost dobré setkání. Děkuji.

Mám další (věkem) dospělou kamarádku. Heslo? Hodně štěstí!

Smog je mi obecně nepříjemný, ovšem znám jeden, co mě dokáže zvednout – ze židle i náladově.

Skrz okno pokoje… mrak je pryč! Už asi rozumím –

 

všemu nelze rozumět.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA