Jdi na obsah Jdi na menu

S-ním

21. 7. 2014

 

 

„It all starts with a NESCAFÉ,“ říká jedna krásná ranní pravda, jež stojí na červeném hrníčku s notami, na který jsem si zvykla velmi rychle. Ostatně stejně rychle jako na prázdniny.

Musím konstatovat, že za celou tu dobu mě mé svědomí upozornilo jen několikrát rozkazovací větou: „Svobodová, neflákej se!“ a tak se už víc neflákám, nýbrž nanejvýš relaxuji. (Nevím přesně proč, ale zejména slova typu: „zasloužíš si to“, „hezky odpočívej“ nebo „užij si to“ mě pokaždé nesmírně uklidní a navíc utvrdí v názoru, kterak objektivní pozorovatelé přeci jistě mají pravdu, neboť ke všemu podobná stanoviska tvoří většinu. A jak to tak bývá – většina je, koneckonců, považována za jakýsi normál – během prázdnin mi nevadí spousta věcí. Ani tato.)

Kupříkladu dnes. K večeru jsem si v hlavě rekapitulovala pondělí. Došla jsem k závěru, že to bylo přímo pohádkové pondělí! Kromě krásné ranní pravdy a příjemného každodenního bytí jsem si totiž připadala jako nejedna pohádková bytost. Třeba při cestě z nákupu jsem se vžila do Karkulky, když se mě Rolnička ptala, co to vlastně všechno nesu ve své tašce. (Podotýkám – výjimečně jsem nákup nenesla v igelitce, která jindy tvoří jak image mou, tak i image Rolniččinu.) Nedokázala jsem se však prostě nezasmát. Představila jsem si, jak bych asi odpověděla vlkovi: „Ále, nesu usmoleného Buddhu, který byl ovšem ve výprodeji, a proto si ho dvojče dopřálo, jeden plastový hrnek s nemožným obrázkem, jenž naštěstí není pro mě, dále náramek s nápisem „borec“, který rovněž není pro mě, třebaže by mě to vůbec neurazilo a konečně – studenou sekanou zabírající nejvíce místa,“ přinejmenším nečekaná odpověď, že? Bytostně jsem se potom parádně vcítila i do princezny Růženky; po pár řádcích z knížky „Lovec draků“ to vypadalo, že na pohovce budu spát navěky… V závěru dne jsem se, dost možná omylem, ocitla v kuchyni. Vybavila jsem si postavu prince z pohádky „Tajemství staré bambitky“ – jenže já jsem protentokrát nemlsala (kakao), avšak přichystala prakticky vynikající zeleninový salát. Jenom Rolničce se příliš nezamlouvala rajčata nakrájená na čtvrtiny, a proto tedy ono, jinak celkem sympatické, „prakticky“. (Rolňa je, pravda, nejméně o level výš – odhadem alespoň takový nesmrtelný Jiřík ze „Zlatovlásky“.)

Inu, i takto si klidně vystačím…

Mimochodem - neznáte někdo osobně Jaroslava coby „Třetího prince“?

Že čekám…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA