Jdi na obsah Jdi na menu

Tak nějak "turn off"

20. 6. 2016

 

lazne3.jpg

 

La-la-la-lá la-lá la-la-la-lá la-lá la-lá-la-la-la-lá-lá…

„Na okně seděla kočka,
byl horký letní den,
na okně seděla kočka
a koukala se ven...“

Máme tady léto – v mém případě prozatím zcela bez kovboje – kočky vysedávají na oknech, kdekdo chodí bos a mně se chce zpívat. A taky tančit jako déšť, ovšem to už je zase jiná písnička.

Myslím, že tenhle víkend pro mě byl naprosto zásadní. Předtím to bylo přesně tak, jak to popisuje Robert Fulghum ve své nové knížce a zároveň krátké povídce „Poprask v sýrové uličce“: „Mám za sebou náročný rok plný stresu; nebyl nejhorší, jen hrozně hektický. Spousta zásadních změn. Už dlouho vláčím pořádné břímě. Jsem z toho vyčerpaný tělesně i duševně a celkově jsem hodně podrážděný. Nejradši bych si v sýrové uličce lehl na zem a začal vyvádět, protože nemůžu mít, co chci…“ Robert Fulghum to všechno nakonec řeší skvěle – koupí si, po čem touží – zmrzlinu. Já jsem se proto dneska odměnila knížkou od Fulghuma. A kousek předtím jsem prožila víkend, kdy se mi podařilo perfektně vypnout.

Ne, nenašla jsem na sobě žádný čudlík „turn off“, ale… nějak jsem se dostala do neuvěřitelné pohody, tedy pohody především duševní. Co jsem to vlastně dělala… Jednak oblékla trikot, nasedla na kolo a spolu s Rolňou a Davidem vyrazila vstříc do Zbraslavi. Ano, je to daleko, ne, ne zase tolik. Nechápu, jak se to stalo, ale tentokrát jsem nevnímala vykřičníky v hlavě řvoucí „musíš…!“, avšak dokázala jsem se jakoby nastavit na vnější prostředí. A proto vím, kterak zpívali ptáci, šuměly stromy, kolem nás tekla voda, cvrčci měli nejspíš letní zasedání, jakési dítko se samo poprvé rozjelo na kole… Hm, zvláštní, tyhle obyčejné věci, jakou dokážou člověku udělat radost. A večer – to vám byl tak nádherný večer! Obrovsky jsem si užila večeři vztahující se k oslavě ramadánu. Turecká kuchyně byla vynikající, anglicko-francouzsko-turecko-česká konverzace jakbysmet a… já ty holky miluju! Na cestu domů jsem navíc dostala překrásný dárek – tradiční tureckou skleničku na sypaný čaj. Samozřejmě, od té doby zbožňuju sypané čaje…

Tak, to byl tedy víkend. Zapomněla jsem se vám však ještě zmínit o tom, že jsem se rozhodla, kterak si v nejbližší době chci, spolu s Rolničkou, splnit náš dávný dětský sen – a vydáme cédéčko. Kromě toho jsem dlouho ležela v trávě, poslouchala Beethovena, zpívala Kluse, žehlila svoje oblíbené tričko a bezvadně si pokecala se sousedkou.

A při pondělku jsem setrvala v tomto rozpoložení, no a jako bonus jsem odevzdala poslední seminární práci, objala Rolničku za poslední zkoušku v letním semestru a doma jsem si, při usrkávání černého sypaného čaje, uvědomila, jak je to boží. A, přiznám se, řekla jsem si, čistě pro sebe, něco ve smyslu: „Kačenko, seš borec!“ Totiž, závěrem tohoto týdne mám ukončen letní semestr, stejně tak i doučování francouzštiny (a moje V. bude mít nádherné vysvědčení!), lektorování kroužků (a některé moje děti půjdou v září poprvé do školy!), s Majdou se při čtvrtku pohlídáme naposledy (a zahrajeme si záchod a možná i na bafání!) a… potom už na mě čekají prázdniny, dny volné i dny, v nichž budu vrchní, ale prchat nebudu, prostě chvilky, které si chci užít – uvnitř sebe, vně sebe zrovna tak.

Hm, jenom jednoho se trochu bojím. Mám strach, že snad příliš vím, jak jsou ty všechny věci, o kterých píšu, hezké… a jak strašně si jich vážím. A tudíž je nepotřebuji, byť pouze na moment a dočasně, ztratit, abych pochopila, jak jsou veliké a důležité. Upřímně, často teď myslím na to, jaké to asi bude poslední srpnový den odjet na celý zimní semestr pryč. Pochopitelně, obávám se i studia v cizí zemi, ale daleko víc mám strach, že… jak by se mi mohlo nestýskat? Možná se však zbytečně upínám na tu horší stránku věci… Něco ve mně mi totiž říká, kterak to bude fantastické a bezvadné, ohromná zkušenost. A mně z toho tak vychází, že… JO, užiju si to! Teď teď, pak pak. Teď si vezmu do pak, pak si zapamatuji pro teď. Jo, zní mi to docela logicky. A vlastně to do sebe naprosto famózně zapadá.

Ať žije Teď i Pak!

 

P.S. Zdá se vám 8+1 píseň pro debutové CD oukej?

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Opět pozdě

(Eliška S., 29. 8. 2016 0:02)

Opět čtu se zpožděním Tvé články, což je v tomto případě docela zvláštní. :-D Píšeš o začátku prázdnin a já se teď naopak pomalu začínám vracet do reality a uvědomuju si, jak málo času do začátku školy zbývá. :-D
Jinak, jaká je ta Fulghumova kniha? Chtěla bych jí asi koupit mamce k narozeninám, tak doufám, že je alespoň tak dobrá, jak předešlé knihy. :-)
A věřím, že vždy se najde okamžik, kdy si člověk bude moci říct, že to zase dobře zvládnul. :-) Takže i ve Francii takový okamžik bude a bude to super! :-)
E <3

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA