Jdi na obsah Jdi na menu

Interview

10. 5. 2014

 

 

Proč další stránky? Budou jiné, lepší? V čem?

Další stránky byly volbou, jak se vyhnout promazávání starších příspěvků a navázat na tvrzení, že nejlepší věci jsou zadarmo. Jiné budou každopádně, lepší ani ne. Rozhodla jsem se totiž, že půjdou pořád se mnou, přičemž já navenek lepší být nepotřebuju, ale psát se budu snažit, svým způsobem, určitě lépe. Motivaci mám stále pěknou – baví mě to i naplňuje – čtenáře, jak doufám, taky, protože píšu především pro ně, někdy třeba i o nich.

Takže se stránkami nepřijdou žádné změny?

V podstatě ne. Designově jsem vytvořila mladší dvojče ke stránkám prvním, obsahově budou dvojčata však dvojvaječná, čímž naznačuji, že co se již vepsalo dvojčeti staršímu, zůstane pouze jemu. Jinak myslím, kterak možná změna by mohla souviset i se změnami, které proběhly a probíhají u mě, ve mně.

Změna je život?

Vlastně ano, i když měnit úplně všechno podle mě vážně není smyslem života.

Co se týká zařazení, do jaké kategorie by stránky patřily?

Ve věcech mám ráda jasno, ale ustavičné kategorizování se mi začíná hnusit, poněvadž jsme zašli tak daleko, že máme nutkání třídit i lidi, a to je hloupost. Přesto – stránky jsou osobní, subjektivní, tematicky poměrně různorodé – píšu je já, avšak patří rovněž těm, kdo jim věnují svůj čas a chuť a čtou je. Vážím si toho.

Kde se dá najít inspirace pro psaní?

V životě.

A konkrétně?

Třeba ve zdánlivě malých věcech – v kapce vody, v lampičce nad stolem – a samozřejmě v lidech, kteří jsou pro mě velkou inspirací, neboť mezi ně patřím a zároveň proto, že ve spoustě z nich mám své vzory, a tak ráda poslouchám jejich příběhy a zkušenosti, obdivuju jejich jednání a vlastnosti, vzhlížím se v jejich názorech a myšlenkách. Do určité míry mě pak patřičně ovlivňují.

Čeho si na lidech ceníš?

Stačí mi to, že jsou. Blízko, daleko… vím o nich, vím, že jsou.

Hodně diskutovaná jsou média a jejich vliv na člověka. V čem spočívá problém?

Problém netkví v médiích. Médium je prostředek sdělení. To sdělení ovšem vytváří lidi. Bulvár je jedna tvář médií, jenže ta tvář má dvě části – novinář a čtenář – stálo by za to se taky zamyslet nad důvodem, proč se bulvár vůbec píše. Další tvář médií je zpravodajství s publicistikou. Říká se, kterak i tahle složka dávno pozbyla svou věrohodnost, ale důležité je přesvědčit se, co to tedy způsobilo, tu nedůvěryhodnost. Nemohl to být i člověk sám tím, že jednoduše nevěří? Objektivní žurnalistika je hezký pojem, hůře se uskutečňuje. Vždycky je důležité nepřestat kriticky myslet, stejně tak přestat podléhat předsudkům – udělat si na základě faktu vlastní názor.

Chybí, například novinářům, respekt svobody jedince?

Od novinářů již abstrahuji, protože otázka respektu a svobody se může týkat absolutně kohokoliv. Respekt je nesmírně důležitý v mezilidské komunikaci. Vždyť díky němu se lidi sbližují, díky němu si neubližují. Já osobně k respektu přistupuji velmi zodpovědně, respekt předpokládám i z druhé strany. Svoboda je krásná věc, kterou, bohužel, špatně chápeme. Svoboda je stav, kdy si můžeme dovolit být sami sebou, nikoliv omezovat svobodu druhého. Snadno se zapomíná, že drzost a manipulace s pojmem „svoboda“ nikterak nesouvisí. Nechybí respekt ani svoboda, chybí mantinely.

Co očekáváš od dalších dnů, od budoucnosti?

Já neočekávám a je to vskutku očišťující; připadám si uvolněnější a méně prožívám zklamání. Čeká mě maturita, přijímačky… snad to vyjde a čeká mě budoucnost taková, jakou bych si přála. Jinak jsem zaměřena radši na tu přítomnost, jelikož o tom to je – teď a tady, jak jsem pochopila.

Věříš na zázraky, v cosi vyššího?

Věřím v sebe a nebojím se věřit ostatním lidem. Tím častěji se potom dějí zázraky. Jednota a pocit sounáležitosti je pro mě to vyšší, to nejvyšší vidím v rodině, přátelství, lásce.

Jak by ses charakterizovala?

Vzhledem k tomu, že mám v hlavě maturitní otázky z oblasti psychologie, napadá mě charakteristika adolescenta dle Pavla Říčana: „Fanatik pravdy, asketa čistoty, reformátor lidstva.“

 

Reformátor lidstva? A co taková umělkyně?

 

Já myslím, že by bylo fajn probudit to dobro v každém z nás a to zlo nechat spát. Není to jednoduché, není to neproveditelné. Vezměme hodnoty jako radost, pokora, skromnost, přejícnost, podpora, pochopení, důvěra, laskavost, odhodlanost, vytrvalost… nádherné… mnohdy by přitom stačilo usmát se, pozdravit, poděkovat, pohladit… k opravdovým hodnotám bychom se tak zase o krůček přiblížili. Umělec je ve své podstatě kdekdo; já se umělkyní, v tom pravém slova smyslu, být necítím, a proto jí nejsem.

 

A co chybné kroky při zmíněném reformování?

Chyby jsou věci, které se bojíme dělat, poněvadž je vnímáme nesmyslně negativně, přestože chyby by člověku mohly ukázat správnou cestu. Chybovat je, pravda, nepříjemné, avšak lidské. I já bych se chtěla naučit nebát se chybovat – z chyb se následně poučit. Je mi sympatické, kterak se člověk učí po celý svůj život.

A nějaký dodatek na závěr?

Při odpovědích mi chybělo vkládání smajlíků. V textu by jich bylo odhadem zhruba tisíc.

A úplně poslední odpověď  v podobě rady či moudra?

Buďte, k tomu nejlépe veselí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA