Jdi na obsah Jdi na menu

O mandarinkách

14. 11. 2014

 

(Obr.: milé dítko právě v rozpuku.)

 

Nevěřila bych, že i mandarinka (la clémentine) může mít dvě tváře. Na pohled příjemný plod, i pod slupkou krásně šťavnatý a voňavý. Toliko popisu úplně stačí k té jedné tváři – jaká u vás asi převládá signální soustava? Třeba u mě je to tak, kterak jsem se posledně nechala dost snadno omámit a podlehla jsem volání oranžových mršek z regálu (ono volání bylo navíc tím silnější, čím blíže je Mikuláš – mandarinek čas – slevové štítky na scéně). Před hodinou fonetiky jsem do sebe nasoukala dva kusy sympatického ovoce (měla jsem chuť, hlad i strach), poté dalších… mnoho kousků. Na večerní přednášce jsem pak myslila, že mi exploduje žaludek – byla by to přitom hodně kyselá nálož. Nikdy víc (jamais)! (Babičky se proto zeptám, jestli by nepoprosila čerta, zda by tentokrát nepřišel místo svého vousatého kolegy v červeném oblečku. Vitamínky ať raději předá dětem… zkrátka těm, kdo je potřebují, že… Honzíka na to do té doby samozřejmě připravím.)

Les clémentines? Jamais! To je holt tak, když už z TOHO člověku hrabe...

 

Ať žije prodloužený víkend!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář