Jdi na obsah Jdi na menu

O návratu

9. 1. 2017

 

coming-home-banner.jpg

 

Zatímco za okny padá sníh o sto šest, na mě nic, kupodivu, zatím úplně nespadlo. Tedy pakliže nebudu počítat tu bílou studenou nádheru, která, ač mnoha lidem komplikuje život, mně evokuje pocit nekončících Vánoc (mám ty svátky prostě ráda, leč nejsem jak Kdovíci), navíc, když mi teď náhodou jistým způsobem teplá hlava, sněhové vločky mi ji pomohou rychle ochladit. Hm, já jsem totiž nejspíš tak trošku zamrzla ve vánoční atmosféře, možná záměrně, poněvadž jak jsem ještě v prosinci nebyla doma, nemohla jsem si to patřičně vychutnat. Samozřejmě, ve Francii to taky bylo moc krásné, jenže mi tam prostě něco, jakožto někdo, chyběl. No, a tak zatímco jsem už zpět v realitě, a popravdě řečeno se mi, pro změnu, stýská po Amiens, strašně se snažím, abych prožívala jaksi vánočně. Všechno. Ono totiž upřímně, jak já teďko mám to srovnání (míst, věcí, jídla, autobusů, pocitů nebo lidí), je to pro mě, hlavně co se těch pocitů a lidí – pocitů z lidí – týká, dost šok. Takový kulturní šok. Kdybyste jenom věděli! Nebo spíš… slyšeli – ve Francii si mezi sebou lidi nahlas a se smíchem povídají, zatímco dokonce i v pražských ulicích vesměs vládne ticho. Viděli – ve Francii se na sebe lidi usmívají a žertují spolu, tady se na sebe mračíme a hned nás kdeco obtěžuje a kdekdo vytáčí. Cítili – Francouzi se vzájemně podporují, vnímají se, fandí si, přejí si, Češi jako by ke všemu měli odstup a takovou zvláštní nedůvěru a pasivní přístup, když ne přímo zlost nebo vztek. A museli byste to i zažít – jak vás vřele přivítají třeba na studijním oddělení či když si jdete dobít průkazku na autobus. A klidně vám řeknou, že vás rádi vidí, že vám to sluší, že vás mají rádi… a obejmou vás. Ježkovy oči, ti vám objímají tak krásně! Pravda, tady mě, hned v den příjezdu do České republiky, též málem „objal“ jistý pán. Avšak – spíše to byl nepovedený útok a… moc „milé“ a „přátelské“ přivítání. To někdy stačí nastoupit do tramvaje, narazit na nějakého nešťastného a agresivního alkoholika, ničím ho nedráždit a – on vám stejně řekne: „Nečum, ty píčo, nebo ti rozbiju držku!“ A vy proto raději vystoupíte. A dál jdete pěšky.

Jasně, nechci tu prudit s tím, jaká je Francie geniální a lidi úžasní… Protože Česká republika je famózní a lidi tady skvělí! Jenom zkrátka musí člověk víc „zapadat“ (jakousi vrozenou ostražitost a nedůvěřivost kladu za vinu, a zazlívám, nejen temným dobám komunismu), víc hledat a mít víc štěstí na dobré, nevyčůrané, lidi, jak se mi zdá. V mých očích – Francouzi jsou osobnosti, jeden vedle druhého, Češi jsou osobnosti, jeden za druhým. Máme prostě ve zvyku mnoho věcí tajit, schovat, nevyčnívat, nahlas neříkat, mít většinový názor, a, koneckonců, vyhledat vhodné stádo. A, jak jsem se přesvědčila, demokracii bychom rádi, ale zatím se demokraticky rozhodovat neumíme. Jelikož máme ten strach. A já taky. Poněvadž se bojím, že si teď budu připadat osamělejší než kdy předtím. Neb tady si ta vřelá slova prvně musíte „zasloužit“ (když si je nevynutíte), stejně jako pozornost, zájem a nakonec i tu lásku a objetí. Život je krátký. Ovšem já věřím, kterak některé věci/činy jej dokážou prodloužit. A když ne hned prodloužit, tak alespoň o dost zpříjemnit. Nevím, ale prostě jsem tady vklouzla zpět do těch pocitů, kdy se cítím trapně, když něco potřebuji (paní sekretářko, dala byste mi, prosím, to razítko?), když něco žádám (paní docentko, řekla jsem správně ten titul!?, zapsala byste mi mou známku do indexu?), když něco udělám (a vrátíš mi, někdy, ty mé výpisky?), když něco navrhuji (nevadilo by vám, pokud bych to vyřešila takto?), když se na něco ptám (promiňte mi mou smělou otázku, ale není to jinak?)… Jedno je jisté – užíráme se formalitami, zásadami a jakýmisi pravdami, zatímco je dodržujeme neradi, s povinnostmi zásadně nesouhlasíme (máme na to přeci právo!) a k pravdě se dostáváme pomocí lží, když jimi pravdu „hledáme“. A protože má každý svoji vlastní pravdu, společná pravda neexistuje (o tom tedy netřeba dále diskutovat!).

Inu, je mně smutno a zároveň se musím smát, jak to tady vedeme. Nic se nezměnilo. Vzděláním se rozumí prolézt všemi zkouškami a být přitom děsně důležitý (nehledě na to, kterak kdejaký blbec podvádí, kdejaký neurotik v takovém „vzdělávání se“ vidí význam, takže vás obtěžuje fotografiemi hromad knih ke studiu – a dívá se na ně přitom pěkně z povrchu), hodnotami se myslí společná fotečka na Instáči (to je například projev lásky), být aktivní znamená nebýt pasivní, takže – vychází mi z toho nula, mít zkušenosti člověk může jedině díky „zážitkům“ (fitko, koncert Slzy, ta mě tak napadla, patrně výraz pocitů, vínečko v mrakodrapu, selfie u vodopádů, nechat se vyvrhnout krokodýlem…), přičemž – hlavně vše pečlivě zdokumentovat a – sdílnout! Hm, připadá mi prostě, že „online“ doba přiživuje průšvih, který sami sobě pácháme tím, že se mezi sebou srovnáváme, nepřejeme si, bojíme se (snad už i sebe navzájem), nemáme touhu se zdokonalovat (vnější motivace nás k tomuto dostatečně „nemotivuje“), náš egoismus schováváme pod „partu“, která s námi absolvuje všechny zážitky. A – přitom všem jdeme s dobou a jsme děsně moderní (například taková polonahá česká šou se tolik neliší od té americké show). Ach, kdybychom to skutečně sdíleli...

Hm, mrzí mě to. I to, že vám o tom píšu. Původně jsem zamýšlela napsat o Erasmu (mám díky němu skutečně mnoho prožitků, jakkoliv byly rozdílné – veselé, smutné, prdlé, trapné, ulítlé, nechutné…). Tak třeba jindy. Možná jsem příliš rychle přijala realitu. Kterou miluji, leč je tak dokonale nedokonalá. A zavedla mě k porovnávání. Odpusťte mi to. Příště se budu snažit být jinak. Snad si i před psaním zajdu ven – ochladit se. A potom vám napíšu.

Koneckonců… možná mě znepokojilo i to, že jsem stejná jako… A já to nechci! Člověk může BÝT šťastný, ať už se MÁ jakkoliv. Nešťastný jedinec hnedka neznamená nešťastnou společnost.

A ještě jedna věc mě možná tíží. Mám ráda lidi.

Opravdu.

Vážně je třeba bojovat i za tuhle pravdu?!

Dobrou noc, Česká republiko.

Kéž se do rána probudí každý doma.

Pocitově.

 

 

Tak krásný týden a návrat do reality!

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA