Jdi na obsah Jdi na menu

O nočním letu

31. 5. 2014

 

 

I přes veškerou snahu opilosti chtivých jsem zůstala střízlivá, a tak jsem si mohla plnými doušky vychutnat ještě cestu domů nočním městem, hvězdy nad hlavou a chuť přátelství.

Maturitní večírek se mně ovšem líbil. MOC. Sešla se nás tam pěkná spousta a není nic příjemnějšího, ani teď, než ten pocit „máme to“. Že je konec, si připouštím jen nerada, avšak na druhou stranu – něco dalšího zase začne. A o tom to je, o změně. Mezi spolužáky, ba i profesory, jsem za čtyři roky na střední škole nalezla lidi (našli jsme se vlastně navzájem), se kterými jakoby souzním a cítím jakési napojení. Na této vlně, jak věřím, zůstaneme dál, protože jsem přesvědčena, kterak vzniklý vztah, jenž je protkán láskou, ať už kamarádskou či přátelskou, nedokáže ukončit ani sebevětší změna. Ale dojímat se momentálně nechci, jelikož je to přeci krásné – důvěra, naděje, radost – zvláště po zdařilé společné akci se na to dívám s úsměvem. A v hlavě mi zní veselá písnička.

Dovolila jsem si rovněž zapsat pár, většinou zcela nových, zkušeností:

- počet piv: 2 (z toho malých: 2)

- počet panáků: 2 (z toho nedopitých: 1)

- počet cigaret: 3 (z toho mentolových: 1)

- počet fotbálkových zápasů: 2 (z toho remíz: 2)

- počet „miluji tě“ na mou osobu: 3 (z toho žen: 1; z toho střízlivých: 0)

- počet nesmyslů, které jsem řekla: 7 (z toho zásadních: 0)

- počet zavolaných taxíků: 1 (z toho přijel: 1)

Upřímně – nikdy jsem nebyla a předpokládám, že v budoucnu prostě nebudu, večírkový maniak ni ochlasta, kuřák, hulič, alkoholik – přesto naprosto chápu, kterak jisté zvyky a tradice k oslavě „dospělosti“ zkrátka patří, třebaže v pohledu na „nenormální“ lidi si nelibuji, pocit kolotoče v hlavě není hezký, sbírat ze země moly se svými tělesnými proporcemi bůhví jak dobře nesvedu, a proto jsem taky ráda za téměř ranní bylinkový čaj a teplý koberec pod nohama. Dneska určitě jen tak neusnu, neboť na to mám snad příliš zážitků a myšlenek, které musím urovnat, pak jakbysmet. Avšak bylo to neuvěřitelně milé, kouzelné – výjimečný okamžik. A mně se o něm chce psát.

K těmto okamžikům; nemohu si pomoct, ale už jsem patrně vážně poznala, co v člověku vyvolává pocity štěstí – alkohol ni další omamné látky to vskutku nejsou – každý den je totiž důvod k oslavě, poněvadž jenom ten nový den, nový začátek, je neskutečný. Tolik nádherných příležitostí! Přestože jsem ze sebe již omyla „vůni“ hospody, čichám pořád cosi zvláštního. Tuším, kterak to jde ze mě. Ona dospělost to není, leč zavítala k mému prahu (zatím jsme se slušně pozdravily). Je to dost možná ta příležitost, která byla uchopena. Je to klid. Je to ticho, které mluví. Je to odpověď.

 

Dobrou NOC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA