Jdi na obsah Jdi na menu

O Tatianě a dalších

21. 8. 2016

 

220362_a96448.jpg

 

Právě se mi podařilo sníst celou tabulku čokolády. Tatiana se jmenuje. Respektive jmenovala. Podle mě je prostě výborná. Byla. Ale tentokrát nedělám průzkum názorů/čokolád, ani nemám výčitky…, spíš bych se chtěla zeptat, jestli někdo nemáte tuhle čokoládu? Teď? A pro mě?

Já vím, že asi ne, ale alespoň mám důvod věřit, že Wonkův nápad s teleportem se brzy stane realitou. Mohl by. Pak by totiž stačilo jen takhle natáhnout ruku a… miluju čokoládu! A Karlíka a továrnu na čokoládu jakbysmet. Ostatně film Čokoláda je také kouzelný. Hm, a potom člověk nemá být čokoládou posedlý. Ovšem je lepší jedna čokoláda než neklid bez ní. To se říká, ne? Jako konkrétně to sousloví „jdu si obalit nervy“ – což vlastně vůbec neznamená, že se jdu nechat mumifikovat, jakožto prošmejdit špíz, ledničku, případně tajné skrýše se zásobami slaných, sladkých či jiných druhů dobrot k mlsání. U mlsání se člověk může dost dobře uklidnit. Jednak je v tu chvíli sám, mlsání je taková jakoby intimní záležitost, někdy dokonce dobrodružná („bože, hlavně ať mě nikdo nenačape“), a hlavně – ten neřád cukr je občas zkrátka potřeba, i když je to mnohdy „zakázané ovoce“, a to chutná nejlépe. A to ovoce může klidně vypadat jako tabulka čokolády. Třeba Tatiana. Nemáte? 

„Have you got…?“ „Avez-vous…?“ „Sie haben keine…?“ „Non si dispone...?” „你没有...?“

Mimochodem – dost dobrá otázka! Krátká, byť podstatná, ke všemu hezky různorodá, co říkáte. Zároveň je to nejčastější z těch, kterou jsem slýchala během letní brigády od hostů. Často jsem jim na ni dokázala odpověď, leč mnohdy jsem se musela ptát, zejména s Číňany to byl oříšek (proč si Číňané a Němci zákonitě myslí, že Čech umí čínsky a německy, to nevím, ale špatné by to nebylo). A zároveň, velká spousta otázek se mi také – za dobu servírování a všelijakého vypomáhání v hotelu – v hlavě zrodila, přičemž na některé jsem našla odpověď, ostatní visí jako otazníky. Obecně – tahle brigáda pro mě byla obrovskou zkušeností, za kterou jsem vděčná (což jsem si první den v práci popravdě nemyslela). Možná, že si dokonce tuhle lekci ráda zopakuji. Nechtěla bych zde teď přímo pitvat klady a zápory, protože se to opravdu všelijak proplétá a celkem příjemně mísí, ostatně klady musejí jistojistě převládat, přestože to nemám spočítané, poněvadž jinak bych do toho víckrát nešla. Inu, poznala jsem zase plno nových lidí, plno typů a charakterů. Některé mě šíleně zklamaly a jakoby zahnaly do rohu, takže jsem velice pochybovala, zda jsou všichni lidé v jádru dobří – a přišla na to (uviděla, pocítila, pochopila), že ne, ale že to tolik nevadí, neboť jsem na druhou stranu objevila mnoho hodných, slušných a ochotných lidí, kterak si říkám, že dokud je potencionální dobro v převaze, zlo může zůstat jenom v jádrech těch několika nešťastníků, pročež se zase ale bohužel nedá říct, že by zlo bylo vykořeněno. Je to složité, avšak co už? Skrze práci jsem se poznávala (takovou dávku sebepoznání jsem si neužila pěkně dlouho), navíc jsem se i dost věcí přiučila – a přičichla si ke gastronomii a kuchařskému/číšníkovskému oboru a vyzkoušela si samé nové věci. K tomu všemu jsem se procvičila v jazykových dovednostech (a zjistila, kterak například německy a čínsky prostě přirozeně neumím), no a to slůvko „komunikace“, ach, jak to je důležité! První dny jsem měla tendenci udělat svou práci a jednoduše zalézt za bar, později jsem si nechala dojít, kterak je jistý rozdíl mezi dobře odvedenou prací a odvedenou prací. Výsledek se, byť se to na první pohled nezdá, může krutě lišit. I pocitově. A tak jsem konečně vylezla. A upřímně – moc mě to bavilo, být mezi lidmi a být pro ně. Sice jsem s Rolničkou zažila několik faux pas, ovšem to už jsou nyní pouze vtipné historky z doby uplynulé. A vedoucí? Existují dobří a špatní – jako existují dobří a špatní lidé. Za tohle prozření jsem vlastně neskutečně vděčná. Egoistický, svalnatý a ukecaný chlápek snažící se vzbudit dojem, ve mně vzbudil akorát odpor, a tak mi víc nestojí za zmínku, panovačná, zlá a v podstatě líná „žena za barem“ se pro mě stala vysloveně prototypem špatného člověka, a tyhle lidi já nikdy ráda mít nebudu, protože si to nezaslouží, takže zmíním písmenkovitě: D., P., J., M., M. a M., kteří se pro mě stali, mimo práce samé, důvodem, proč ráno o prázdninách vstát. Jejich pracovitost, houževnatost, poctivost, ochotu, otevřenost a energii zkrátka nepřestanu obdivovat – a nezapomenu na to, takže příště zkusím být jako oni, zároveň – každému takovému dříči (ať už v kavárně, restauraci nebo hotelu) jednoznačně nechávám vyšší spropitné; a klobouk dolů.

Když jsem odcházela z poslední směny, stalo se mi tolik krásných věcí!

Paní, jež myje nádobí, a celou dobu se se mnou příliš nevybavovala, natož aby mě jakkoliv oslovovala, mi při odchodu doslova pověděla: „Maj hezký den, Kačenko,“ což mě patřičně nahlodalo, a tak když jsem byla při odchodu ještě pozdravit D., který mě políbil a obejmul, a ještě ke všemu prototypu špatného člověka, který se ptal, proč mě jako líbá, jestli se známe, odpověděl (a nehledejte v tom, prosím, nic víc – i když co může být víc – než ryzí přátelství), že jsem jeho láska. Je to strašně legrační, ale v ten moment jsem byla tak strašně pyšná! Jo, já jsem jeho láska, takže pěkně táhni, ty zlý člověku jeden!

Přátelé, práce asi fakt šlechtí…

Je to bezva.

A zítra to bude ještě o chloupek lepší.

Týden v Českém ráji.

Romantika jako v Máji.

Svět je v pořádku, když se lidi rádi mají.

 

 

P.S. Mějme se!

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No jo, zase čtu se zpožděním :-/

(Eliška S., 23. 10. 2016 21:28)

Úplně jsem z prvních pár vět dostala chuť na čokoládu! :-) Tatianu bohužel nemám, ale za to mám něco, co je pro mě mnohem důležitější. A ještě donedávna jsem to nosila stále s sebou. Lísteček, který jsem si při odchodu od Tebe sundala z Tatiany (pokud si to dobře pamatuju ;-) ) a nalepila jsem si ho na telefon. Teď už je trochu ošoupaný, tak jsem ho přesunula na nástěnku. Ale pořád ho mám! :-) A myslím na Tě! <3

Re: No jo, zase čtu se zpožděním :-/

(Káťa, 23. 10. 2016 22:50)

... Elinko, děkuju moc! :-)
Jaké zpoždění, prosím Tě, víš, že vždy děláš všechno úplně akorát. ;-) (To já teď mám zpoždění...)
Ou, tak ten lísteček mě taky dostal, díky!!!
A víš co? Já mám zase pořád na ruce ten náramek od Tebe - je sice už taky drobet ošoupaný, navíc ta tvrdá voda tady ve Francii... oh là là... :-D
Strašně se na Tebe těším, a nepřestanu! :-)
Zatím se měj krásně a hlavně se opatruj.
Papa. <3

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA