Jdi na obsah Jdi na menu

Balada

8. 2. 2016

 

 

Život zřídkakdy hledí na žánr.

 

Balada

Šla Národní třídou,

vtom tramvaje se minou,

pak jsem ji spatřil,

hned jsem jí patřil.

 

V rukách nesla balík

a v duši jasu tolik,

jak jmenuje se asi

ta bytost plná krásy?

 

Vlasy měla plavé,

jejich třpyt po vodě plave,

když hudba z houslí hrála,

ona se jen líbezně smála.

 

S úsměvem od ucha k uchu

mluvil jsem s ní v duchu

a doufal jsem potají,

že minuty se zastaví.

 

Až nyní věřím na osud,

po kolejích pryč odjel stud,

tady stojím, všemi pozorován,

poprvé pevný jak skála, zamilován.

 

Náhle však do mě udeřil blesk!

Tříštím se na kusy, ztrácí se lesk!

Proč líbá ji jiný? Na zeď vzkaz maluji!

Kdo drží ji v dlaních? Vždyť to já miluji!

 

Už racek přilétá na zábradlí kamenné,

má touha ke dnu klesá, srdce mám zlomené;

a loď naděje pomalu míří ke dnu,

přes velkou bolest napíšu sloku ještě jednu.

 

Šla Národní třídou,

vtom tramvaje se minou,

pak jsem ji spatřil,

proč jiný jí patřil?

 

...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář