Jdi na obsah Jdi na menu

Dotyk

16. 5. 2015

 

Jsou lidé, kteří vstoupí do našich životů a rychle zase zmizí. Někteří však chvíli zůstanou a zanechají v našich srdcích nesmazatelné stopy a my už nikdy, nikdy nebudeme stejní.

 

Jsou věci mezi nebem a zemí.

Jsou věci, na které bude člověk vždycky sám.

Jsou věci, které nejdou vzít zpět...

 

A pak jsou tu tvorové podobní andělům.

Říká se jim přátelé nebo prostě spřízněné duše, a tak jsou vždycky s tebou.

Byť na světě žije velká spousta lidí, jenom na některých místech najdeš to, co skutečně hledáš.

Proto, když to získáš, to nosíš stále s sebou.

Je to jako dotyk; tak jemný, že tě pořád něžně hladí, tak tvrdý, že se ti zaryje velice hluboko, až do srdce.

A vůbec to přitom nebolí.

A ani to nic nestojí – neplatí zde „něco za něco“.

Jde o to dávat to nejlepší z tebe, neboť víš, že už ti to nejlepší někdo dal.

A proto můžeš být sám sebou a nemusíš se obhajovat.

Jsi tady správně, leč na krátkou chvíli, avšak nemusíš se bát.

Můžeš si dovolit být šťastný.

Můžeš také věřit a mít rád.

Život není těžký a svět není složitý.

Záleží na tom, co si přeješ.

A můžeš přát i dalším lidem...

 

A tak vám přeju.

Abyste byli tam a jak jste, poněvadž jedině tak a tam patříte.

Možná si vás někdo našel.

Nebo jste to byli vy, kdo našel…

Děkuji za dotyk.

 

Srdcem,

 

Kateřina

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA