Jdi na obsah Jdi na menu

Platonická

5. 1. 2015

 

 

Venku mráz

a rozehřáté srdce –

v něm skrytý hlas,

který chtěl by říct

 

tolik slov,

a nemůže je přece

snadno vyslovit.

 

Ruce tvé

jsou jako stromů větve,

když šplhají vzhůru k nebesům,

řekni mi, proč sníh nezebe,

 

řekni mi, patříš k andělům?

Jsi jako svíce všedních dnů,

jsi jiskra uvnitř temných snů.

 

Už dávno vím,

co znamená ztratit,

však teď již víc

nebojím se ztrát –

 

s tebou rozkvetla naděje

i nastolen byl řád.

Pověz, jak dlouho trvá napořád?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA