Jdi na obsah Jdi na menu

Sliby

9. 8. 2015

 

Jen pár veršů do horkého léta, žádné rozpravy.

Manon? Des Grieux? Rozporuplné postavy.

Slibuji i takové se člověku do cesty postaví.

 

 

 

Dávno tě znám,

ač je mi trochu cizí,

vždy z krajů rán

tvá silueta, jež mizí.

 

Za okny ulice a město

– žijící svůj ustálený děj –

přitahují tě, a to i přes to,

že za rohem číhá beznaděj.

 

Snad stesk, ba sama velká touha

šeptá mi zatím příběh z románu,

zda přijdeš, jestli nezměněna,

v slzách na Manon si vzpomenu.

 

Avšak já nejsem rytíř, natož Des Grieux,

tvůj úsměv do dnů druhých vnáší živost,

leč člověka milujícího ta představa zabije;

být jen ten druhý v lásce k tobě? Dost!

 

Jsem to já, kdo vás, má paní, bezmezně miluje,

a vy? Tak nádherná bytost, jež lásku zasluhuje.

Třebaže náš příběh znovu skončí, jako každé ráno,

ničeho nelituji, neb to ráno – odchodem je slibováno.

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář