Jdi na obsah Jdi na menu

Z podzemí

13. 6. 2014

 

 

Ačkoliv snažím se hledět na svět

očima dospělýma a s nadhledem –

na žluté lince B jezdím tunelem,

kde noha nohu míjí takřka hned.

 

Na dotykovém telefonu čtu si

a hluboko pod městem toužím –

tolika něhy vetkl do zprávy kdosi,

a tak ten dotyk ucítit zkouším.

 

Ztrácím se v davu, zároveň splynu,

když poprvé konečně opravdu chápu,

že čas nezastavím a všechno se mění –

poslední vagon ujel a jiný dnešní není.

 

Potrestána koncem, obdařena začátkem –

pomalu dýchám, třebaže běžím poklusem,

talisman pro štěstí dala jsem si do kapsy,

aby ukázal mi cestu zpět, sejdu-li z trasy.

 

Toulám se večerem, přístavem pod hvězdami,

sama se ptám i odpovídám na vlastní dotazy –

leč ještě nevím, jsem dítě veliké, jedno vím určitě:

mé srdce patří obloze a každá hvězda na ní milé osobě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA