Jdi na obsah Jdi na menu

Zuby a cheese...

16. 2. 2017

 

986034.jpg

 

Rebeluji.

Poté, co jsem celkem tři hodiny, celé tři hodiny (!), během posledních deseti dní strávila na zubařském křesílku…  – Rebeluji.

Pro dnešek tedy rozhodně ano, poněvadž mi to nedalo a nedá.

Neb včera byl Valentýn a pankrácká domácnost jej patřičně oslavila a pořád ještě, jaksi průběžně, slaví. Ovšem od včerejšího dne je v lednici ukryt Rolniččin cheesecake, ačkoliv byl původně Davidův, lednice se zase nachází v kuchyni, kde je také území mého pokoje, kam, patřičně logicky, ta lednička perfektně zapadá. A tak, přátelé, prostě po nocích žeru ten skvělej cheesecake, u toho přemýšlím nad vším možným a střídavě si prohlížím bílou tvarohovou vrstvu a sklenici koly, která tvoří neodolatelné pozadí tohoto úžasného koláče, jejíž lesk zkrátka vidím, ať chci, nebo ne – periferně – i za notebookem, do jehož klávesnice teď docela nechutně drobím. Ale ráno to vyčistím. Možná.

Zuby tedy každopádně.

A tentokrát nebudu lhát. Protože sebe vlastně ani nepřelstím. Na zubařskou dračici jsem to původně zkoušela. A slušně jsem jí nalhala, že nit SAMOZŘEJMĚ používám, že mezizubní kartáček PRAVIDELNĚ užívám, že… všechno na světě! Pak mi udělala rentgen ústní dutiny, a přijde mi, kterak zvětšeně ta pusa vypadá jako držka a zuby jako tesáky, a z toho už jsem se tedy nedokázala vylhat. Snímek byl prostě můj a s ním i různé kazíky, špatně rostoucí moudrák i ten zánět dásní. Snad mi to i patřilo. Za to lhaní. Jenomže – ruku na srdce. Používáte, přátelé, zcela samozřejmě a pravidelně zubní nit a mezizubní kartáček? Ups, manipuluji. Omlouvám se. Zapomeňte na to. Amnesia! (To je kouzlo zapříčiňující ve světě Harryho Pottera ztrátu paměti.)

Tedy tři hodiny! Nevím přesně, co všechno mi tam dělala (mám, popravdě, drobet stres z injekcí, po kterých následně, většinou, leč nechci, usínám…), avšak v životě jsem si takto na nikoho neotevřela pusu. Tři hodiny! A pak jsem slezla z křesla a pokusila se o úsměv. Byl totálně nakřivo. Rolnička mi to pověděla. A následně jsem za tu nevděčnou službu zaplatila. I tento úsměv byl absolutně nakřivo. Hlavou mi šly otázky typu: „Můžu platit kartou?“ nebo „Můžete mě objednat až na příští měsíc?“

Jdu zase v březnu. Do té doby, ostatně spíše od této doby, trávím v koupelně už celkem hodinu. A odhaduji, kterak půlka z té hodinky připadá právě na zuby. Na péči o ně. Normální kartáček – zuby ze všech stran – mezizubní kartáček (tím jsem se poprvé „opečovávala“ tolik, že mi ještě hodinu potom tekla krev z dásně…), nakonec zubní nit (tu nesnáším; vždy mám dojem, kterak mi toho kvůli ní v puse příliš nezbude, poněvadž, nejspíš ještě z dětství, mi zůstal takový ten grif pro vytrhnutí zoubku). Potíž je v tom, že Zoubková víla, alespoň ta moje, řekněme pro můj obvod, má dlouhodobě dovolenou. Ale to nevadí, vůbec jí to nemám za zlé. Protože já bych si beztak přála asi ten cheesecake s kolou. A tohle splněné přání si aktuálně maximálně vychutnávám, takže…

A Valentýn byl taky moc fajn. Přestože osobně žádného neznám. Pouze Valentinu, úžasnou Italku z Francie, se kterou jsem si ten den vyměnila pár e-mailů, a opět se mi děsně začalo stýskat… ale Valentýn byl vážně moc fajn! Jednak proto, že my to pojímáme jako oslavu lásky, ač takových dnů máme v roce mraky, a tak jsme slavili, druhak proto, že jsem si užívala celkovou atmosféru toho dne. Slunce lesknoucí se ve vodě a hlavně také v lidských duších. Nadšené ženy jedoucí tramvají s nafukovacím balónkem ve tvaru srdce a s mobilem u ucha se slovy „miluji tě“, na ulicích zmateně popobíhající pány s kyticí růží a s výrazem ve tváři „chci ti poděkovat“. Tak to byl Valentýn. Pochopitelně – vyslechla jsem si i dost nenávistné kázání o „komerčnosti“ a „debilních Američanech“, avšak… láska je láska, ne? Člověk se nad tím, za této okolnosti, myslím, může klidně pousmát.

A nezapomínat přitom na čištění.

O zubech tedy už víme.

Pak je tu ještě ta jaksi nehmotná stránka těla. Nebo schránka?

Každopádně Viktor Emanuel Frankl a jeho vůle ke smyslu je něco mimořádného!

Čistota. Čirá. Radost.

Doporučuji všem. Obé. Vlastně úplně všechno.

Myšlenky Viktora Emanuela Frankla, každému vlastní a pevnou vůli ke smyslu a čistou, čirou radost.

A moře lásky.

 

 

​P.S. Ještě v souvislosti s tím, co je tak sladké... MILUJI TĚ posílám i směrem k nebesům...

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA